S ročním odstupem můžu zhodnotit, jak je to s nedostatkem kolejí.

Předně, co se změnilo. Celouniverzitně podstatného nic, kromě toho, že SRK měly v letošním roce možnost oficiálně (dosud to dělali, ale neoficiálně) přihlížet k tomu, zda student na koleji bydlel či ne. Výsledek se dal předvídat, na většině kolejí (včetně 17.11.) došlo k tomu, že student, který nebydlel loni, kolej na letošek nedostal. Reakce prorektora byla jasná, všem vynadal a zdá se, že bude mít tendenci přidat se k Hofferovi, který prosazuje jednotný bodovací systém, který by realizovali KaM UK. Čert ví, jak to skončí.
Na naší koleji se podařilo prosadit znevýhodňování recyklantů. Toto opatření jsme navrhovali pro celou UK, bohužel díky sjednocenému odporu právníků a recyklantů ve správních radách, se ho nepodařilo prosadit. Jeho dopadem jsem osobně trochu zklamán, protože většina recyklantů si přihlášky vůbec nepodala (takže prváků přijatých na jejich místa nebylo mnoho) a místa, která uvolnili okamžitě zaplácnul přetlak ostatních. Hranice dojezdnosti se opět posunula dál od Prahy.
Podle zpráv o počtu neubytovaných na celé UK se zdá, že jsme v situaci, kdy se žádné z opatření v části dvě předchozího článku, nemůže nedostatek kolejí podstatně zmírnit.
Co se s největší pravděpodobností stane?
Bohužel se zřejmě podaří silou proti vůli správních rad prosadit změnu zásad, která odebere správním radám možnost podstatně ovlivňovat proces udělování kolejí a současný systém nahradí jednoznačný bodovací systém, kde o přidělení koleje rozhodne nasbírání většího počtu bodů podle následujících kritérií:
1, zdravotní problémy (fakticky schopnost sehnat zdravotní potvrzení)
2, sociální slabost
3, dojezdnost - časová a kilometrová vzdálenost od Prahy (fakticky schopnost sehnat vzdálenější trvalé bydliště)

Pokud bude zaveden tento systém, který je pro KaM i rektorát nejednoduší, a jeho důsledky vejdou dostatečně ve známost, dá se očekávat zejména na atraktivních kolejích obrovský posun potřebných dojezdových vzdáleností někam ke dvou hodinám.

Jediné čestné řešení situace by bylo vrátit problémy tomu, kdo je způsobil, tzn. fakultám. Systém by mohl fungovat takto: Každá fakulta univerzity dostane přidělen určitý počet lůžek (například podle roku 1994, tady by asi došlo k obrovskému boji), které by přidělovala sama. Mohla by potom zohlednit, kdo jak a jestli vůbec studuje, jestli se jí vyplatí mít stovky postgraduálů nebo studentů, konečně by musela přiznat, že všem přijatým kolej zajistit nemůže. Celé rozhodování by se navíc dostalo blíž k lidem a na některých menších fakultách by mohlo příznivě zapůsobit, že se lidé znají. Spousta lidí, kteří dnes kolej suše pronajímají, by si to možná rozmyslela, kdyby věděla, že o kolej připravují konkrétního kamaráda a ne nějakého jednoho iluzorního studenta z dvou tisíc.