2. příčiny, jejichž odstraněním se současný stav pouze zmírní (načerno ubytovaní, změna trvalého bydliště, opakovaného studium, studium studentů, kteří fakticky nestudují)
Nejdřív rozebereme bod jedna, je to daleko rychlejší a jednoduší:
1a, Ceny jiného ubytování
Tady neleží řešení ani trochu v moci VŠ a je to jedna z hlavních
příčin rozdílné situace VŠ vPraze na straně jedné a například Jihočeské
univerzity ne straně druhé. Situaci na kolejích by mohlo částečně řešit,
kdyby se cena podnájmů blížili ceně lůžka na kolejích, toho se ale vPraze
ještě hodně dlouho nedočkáme.
Dalším alespoň částečným vylepšením současné situace by bylo
odstranění nepřímých dotací na ubytování (státní příspěvek na provoz kolejí)
a jejich nahrazení dotací přímou (vyplácením peněz přímo jednotlivým studentům).
Toto řešení by určitě přineslo částečné sblížení cen ubytování na kolejích
a v podnájmech. Problémem bude faktické zdražení kolejného pro studenty
v současné době ubytované, protože přímá dotace na jednoho studenta bude
kvůli většímu počtu adresátů menší.
1b, Počet lůžek na kolejích
Stejně jasné jako předchozí bod. Bylo by třeba více lůžek na
kolejích, ale protože stát nevidí tuto oblast jako prioritní není možné
z této strany očekávat jakékoliv řešení. Podotýkám, že výstavba nových
kolejí není ve finančních možnostech žádné z vysokých škol.
1c, Počet přijatých studentů
Tady je jediné možné nyní dosažitelné dlouhodobé řešení současné
situace. Stačí porovnat počet studentů na UK v roce 1989 s počtem z roku
1997. Řešením by mohla být nějaká varianta následujícího návrhu. Každá
VŠ si ponechá počet lůžek k nějakému datu (např. 1.1. 1990) a nadále bude
s těmito lůžky disponovat sama. Podle konkrétní vysoké školy (dle integrace
fakult atd.) se daná VŠ rozhodne přidělovat koleje v rámci celé vysoké
školy nebo svoji kapacitu rozdělí mezi jednotlivé fakulty (evidentně lepší
řešení pro UK), které potom sami rozhodnou, podle jakých kritérií budou
svým studentům koleje přidělovat (zda podle jejich studijních výsledků
nebo podle schopnosti najít vzdálenějšího příbuzného a přestěhovat se k
němu nebo známosti s odborným lékařem).
Každopádně jednou musí fakulty najít odvahu k tomu, aby některým
zájemcům o studium řekly: “Přijímačky jste udělal špatně a můžete si vybrat,
jestli chcete studovat, ale nemít kolej, protože tu máme pouze pro ty nejnadanější
nebo nebudete studovat vůbec”. Rozhodně by tento postup byl daleko upřímnější
než dnešní nevyřčené: “Všichni máte stejné šance a pokud nejste schopní
si změnit trvalé bydliště máte smůlu”.
Nyní k bodu dvě. Na začátek je nutné si uvědomit jednu věc:
V současné době je více lidí, kteří žádají o kolej než lůžek,
která mohou být přidělena. Toto je podstata problému a dokud nedojde k
žádné zásadní změně, která tento stav změní (tzn. změna uvedená v bodě
1.), tak veškeré návrhy řešení spočívají pouze v označování různých skupin
smolařů, kteří kolej nedostanou.
Z těchto důvodů jsem přesvědčen, že všechny argumenty typu “Já
si rozhodně nevezmu na svědomí, aby kvůli mně někdo nemohl studovat.......”
jsou zcela mimo mísu, protože za současné situace, kdy nutíme dojíždět
lidi ze vzdálenosti 100 km i dvě hodiny denně (a jako někteří rektoři farizejsky
tvrdíme, že na jejich místě bychom do školy bez protestů určitě dojížděli),
vkaždém případě, ať rozhodneme o kritériích o ubytování jakkoliv,
naše rozhodnutí bude vždy někomu bránit ve studiu a my můžeme pouze změnit
složení této skupiny, která nebude moci studovat nebo bude studovat s daleko
většími problémy než ostatní. Je zbytečné si hrát na dosahování spravedlnosti,
jde pouze o hledání nejmenšího zla.
Upozorňuji, že následující čísla popisující velikosti jednotlivých, dle mě problematických skupin, dnes ubytovávaných, se týkají koleje 17.11. v Praze a je možné, že se mohou lišit od situace na jiných kolejích na jiných kolejích dost lišit. Na tyto rozdíly se budu snažit vždy upozornit.
2a, Načerno ubytovaní
Myslím, že tento problém se trochu zveličuje. Odhadem je takových
lidí na naší koleji asi padesát z 1400 ubytovaných studentů. (Pro toto
číslo nemám žádné přesnější zdůvodnění, kromě zpráv od svých kamarádů atd.).
Problémem je, že se proti načerno ubytovaným těžko zasahuje.
Účinná opatření by vyžadovala neustálé kontroly kolejenek (včetně pravosti
razítek a nepřelepení fotografií), přepadové kontroly na pokojích (v ranních
hodinách, ještě než se odchází do práce) atd. Těžko by studenti na takovou
praxi přistoupili, řešením by spíše bylo vědomí (které je konec konců správné),
že pokud místo souseda bydlí někdo jiný, může se mi stát, že za rok zůstanu
kvůli někomu podobnému pod mostem já, jako kvůli němu letos nemá kolej
můj kamarád z Jindřichova Hradce. Nemám na mysli udávání spíš atmosféru
která by nedovolila někoho takhle ubytovat.
Jedním s malých kroků, které by černé ubytovávání mohlo omezit
je přidělování koleje na méně než celý rok. U studentů vyšších ročníků
se občas stává, že odjíždějí na půl roku, rok do zahraničí a kolej pronajímají
z obav, že po návratu nebudou mít, kde bydlet.
Navíc značnou část lidí, kteří takto na koleji bydlí, tvoří studenti,
kteří kolej nedostali nebo bývalí studenti, kteří snadnou přejdou do následující
kategorie.
2b, Opakované studium
Jedná se o lidi, kteří již jedno vysokoškolské studium ukončili
a nyní studují znovu většinou velmi blízký obor na své škole nebo některou
z tzv. “nenáročných” škol (např. PF ). Studium jim nedá příliš mnoho práce
a tak se často soustředí na vydělávání peněz na vlastní byt v Praze. Celý
tento problém opět souvisí s cenami podnájmů v Praze.
Alespoň o rok takto prodlužuje (tzv. recykluje) své studium na
MFF asi čtvrtina všech absolventů, mezi 200 studenty prvních ročníků
z MFF na naši kolej bylo těchto lidí 50, tedy čtvrtina, navíc někteří žádají
o kolej za pátý nebo šestý ročník (Obvykle se začíná recyklovat už na konci
čtvrtého ročníků, aby nedocházelo ke komplikacím při zamlouvání koleje
a tito lidé nejsou v tomto čísle zachyceni..)
Je faktem, že určitá část těchto lidí se opravdu snaží druhou
školu vystudovat, ale je nutno si uvědomit, že dát těmto studentům kolej
ubírá šanci jiným, kteří neměli ani to štěstí, že by mohli vystudovat jednu
jedinou.
Navrhuji přidělovat kolej maximálně na šest let (u studentů LF
na sedm let) za celý život. Důvody jsou nasnadě jednou se splést může každý,
délka řádného studia je 5 (6) let. Toto opatření by bylo nutné provést
i v případě, že by koleje přidělovali fakulty postupem uvedeným v bodě
1a, protože na některých školách by pro absolventy nebylo problémem vytlačit
z nejlepších míst po přijímacích zkouškách absolventy středních škol. Jiná
možnost, jak zabránit dostudovaným řešit jejich obtížnou bytovou situaci
na úkor ještě bezbrannějších středoškoláků asi neexistuje.
2c, Ubytování studentů, kteří fakticky nestudují
Motivace těchto lidí je buď stejná jako u předchozí skupiny nebo
se jedná o snahu prodlužovat bezstarostné mládí. Postup je následující:
jednou udělám první ročník a hned ten rok si podám přihlášku na stejnou
školu. Přijímací zkoušky většinou není problém udělat (někde) a velká
část prvního ročníku se často uznává, takže opět není problém první ročník
úspěšně vystudovat (u škol kde se plnění studijních povinností kontroluje
až na konci není dokonce nic takového potřeba, protože Vás mohou vyhodit
až na konci roku a na další už máte zase podanou přihlášku. Je tak možné
studovat první ročník sedmkrát i víckrát.
Navrhuji přidělovat kolej pouze na dva pokusy o vysokoškolské
studium, opět ne kvůli tomu, že bych někomu nepřál, ale protože existuje
spousta talentovaných lidí, kteří nemohou studovat, právě kvůli těm, kteří
studovat nechtějí.
2d, Změna trvalého bydliště
Tento problém souvisí s kritérii, podle kterých se v současné
době ubytovává na kolejích v Praze (kolej dostává ten, kdo bydlí dál o
Prahy). Tragédií tohoto postupu je, že se dá velice snadno obejít tím,
že si změníte trvalé bydliště. Argumentu, že studenti budou líní si trvalé
bydliště měnit, není třeba přikládat velkou důležitost, platil možná před
lety, kdy kolej nedostávali lidé bydlící od Prahy dvacet minut ne však
dnes, kdy by měli dojíždět dvě hodiny. Za ten jednodenní výlet to podle
mně rozhodně stojí.
Čísla: Za poslední tři roky změnilo ze studentů MFF trvalé
bydliště v jednotlivých letech 9, 14, a 17 studentů. Nezdá se to tolik
ovšem jedná se pouze o ty, kteří si nahlásili změnu bydliště i na fakultě
(což je znak pořádkumilovnosti a strachu z odhalení).
Z vlastního zjištění vím, že lidí, kteří nahlásí změnu bydliště
pouze kolejím je daleko víc. Anavíc je zcela zřejmý prudký nárůst jejich
počtu, který souvisí s tím, co jsem zmiňoval, že vzdálenost, kterou by
měli studenti v současné době dojíždět už fakticky neumožňuje studium vysoké
školy. Opravdu rád bych upozornil na tlak, kterému je vystaven každý, kdo
se má rozhodnout jestli bude obtížně každý den dojíždět dvě hodiny do Prahy
a zpět nebo raději zajede za babičkou a papírově se k ní přestěhuje.
Tento proces přestěhovávání navíc posiluje kladná zpětná vazba,
čím větší vzdálenost, kterou bych musel dojíždět, tím větší tlak na to
abych se přestěhoval. Takto se vylidňování Čech neustále zrychluje (už
dnes většina studentů naší koleje bydlí na Moravě). Přestěhovávání navíc
znevýhodňuje studenty prvních ročníků, kteří ještě neví, jak to chodí,
ale zároveň kolej potřebují ze všech nejvíc (ty starší už se přece jenom
aklimatizovali a mohou u kamaráda nějakou dobu spát).
Na tuto praxi upozorňuji už pět let, ale vedení univerzity (ale
i většina studentů) ji tiše toleruje. Což je poněkud pikantní, pokud si
uvědomíte, že instituce, která aspiruje na roli morální opory národa, fakticky
nutí své nejzranitelnější členy podvádět, protože pokud jste ochoten se
přestěhovat můžete dojíždět z koleje v Tróji na nedělní oběd k rodičům
do Střešovic.
Mnou navrhované řešení této situace je velice nepopulární a všichni
se snaží mu vyhnout, takže současná situace zřejmě vydrží až do úplného
zhroucení systému, kdy se pražské VŠ stanou regionálními detašovanými učilišti
studentů Moravského Těšína.
Navrhuji evidovat u studentů bydliště rodičů a bydliště v době
studia na střední škole. On sám by si mohl jedno z nich zvolit. Přestěhování
povolovat pouze v případě současného přestěhování rodičů nebo zákonného
zástupce u něhož student bydlel v době středoškolského studia.
Námitky jsou jasné. Ne všichni bydlí u rodičů, ale opět upozorňuji,
že stejně někdo kolej nedostane a zatím ji nedáváme právě těm, kteří si
zachovali špetku cti a nepřestěhovali se jinam. Navíc v mém okolí je takových
lidí, co se nepohodnou s rodiči, v porovnání s počtem přestěhovaných zoufale
málo. Nemám to podložené žádným výzkumem, ale nejhorší konflikty s rodiči
(dle zkušeností mých a mého okolí) propukají v době středoškolských studií.
Situaci opravdu nejhorších případů by mohli řešit Správní rady kolejí s
vědomím toho, že jich mohou udělit pouze velice omezený počet (například
maximálně 5) a jejich rozhodnutí musí být zveřejněno a podrobeno veřejné
kritice.
Toto opatření by nevyhnalo z kolejí všechny kdo jsou dnes papírově
přestěhování (je jich víc než počet nevyřízených žádostí o kolej), pouze
někteří by bydleli podle svého skutečného bydliště.
Jinou možností je nebrat ohled na místo bydliště vůbec. I to
mi přijde lepší než údržba stávajícího stavu, kdy musím odpovídat na telefonáty
typu: “Prosím Tě dostanou Teplice ještě letos kolej nebo už se mám přestěhovat
do Krnova?”
Ještě poznámku
Celou situaci bohužel komplikuje současný stav ve Správních radách
kolejí, kde by bohužel podstatná část členů při uplatnění těchto nebo podobných
opatření přišla o kolej. Nikdo se nemůže divit, že se snaží jakékoliv řešení
zablokovat.
Druhou komplikací je postoj studentů práv, kteří neustále zdůrazňují
rovnost všech a nemožnost diskriminačních opatření (všechna, která jsem
navrhoval jsou bohužel taková), ale nevidí, že rovnost existuje pouze na
papíře a nejvíc se jí dovolávají Ti, kteří ji nejvíc zneužívají.
Závěr
Netrvám na žádném z uvedených řešení a rád budu diskutovat s
kýmkoliv o jiných, ale pouze tehdy, budou-li brát v úvahu, že někomu tu
kolej prostě dát nemůžeme a každé řešení je pouze rozhodnutí o tom, kdo
to bude.
Všechno ostatní je dnes bohužel jen líbivá propaganda, stejně
jako snahy o celopražské ubytování studentů, sjednocení kritérií a pod,
které mohou pouze přenést hloubku krize z nejhůře postižených škol na ty
v lepší situaci.