Možné to sice je, ale nemůžete od toho čekat žádné velké úspěchy. Během studia si studenti většinou velmi rychle vytvoří pracovní stereotyp odevzdané rezistence a zlomit tento zvyk je velmi obtížné. Já osobně jsem ve svojí třídě 4B2009 zcela neuspěl ani pro roce a půl (jinak v prváku je doba záběhu kolem dvou měsíců), i když musím přiznat, že v poslední době se naše pracovní výkony docela zlepšily. Rozhodně nedoporučuji, aby to byla Vaše první zkušenost s učebnicí, protože si myslím, že budete nevyhnutelně zklamaní.
Musím přiznat, že i mě by určitě vadilo, že v učebnici je dopředu dané, co je nutné kdy dělat a měl bych pocit, že to omezuje moji kreativitu. Je nutné se na to dívat jako na nutnou cenu za to, že:
To je zbytečná obava. Při používání jakékoliv učebnice jste formování záměrem jejího autora. Pokud budete používat výukové programy nebo video, zůstáváte prakticky zcela mimo hru. Učebnice je připravována tak, aby měl učitel více času na to, v čem je opravdu nenahraditelný – na interakci se studenty: poskytování pomoci, sledování jejich postupu, povzbuzování, usměrňování a vedení k cíli.
Myslím, že ano. Při větším počtu hodin (nepravděpodobná varianta) to nebude problém. Spíše než k pomalejšímu probírání hodin bych čas navíc využil ke zcela samostatnému počítání ze sbírek (aby studentům ubylo práce doma) nebo k řešení reálných úloh, které nevyžadují žádné další matematické znalosti (viz článek o bezpečnosti našich škol), ale podporují realistickou rozumově podloženou orientaci studentů ve světě. Rozhodně jsem proti zvyšování objemu učiva (determinanty apod.), studenti toho opravdu mají dost.
Pokud je hodin méně, nezbývá podle mě nic jiného než obětovat některé díly (komplexní čísla, kuželosečky) a dobrat je v seminářích pro zájemce, případně vypustit některé hodiny, které nejsou předpokladem něčeho jiného (například všechny hodiny na hledání kuželoseček atd.). O neúspěch si budete koledovat, když zkusíte probrat látku z několika hodin rychleji. Například rozklady na součin nebo vyjadřování ze vzorce opravdu nejdou probrat rychleji než ve čtyřech hodinách. Zkoušel jsem to ve třech třídách a začínal jsem s menším počtem hodin, ale teprve v tomto rozsahu to začalo fungovat (dokonce i v případě kvinty, kterou jsem dostal na podstatně lepší úrovni než přicházejí studenti ze základních škol). Hlavně v prvním roce výuky tím riskujete, že ztratíte jednu (ze studentského pohledu) z největších deviz – totiž pocit, že se to dá zvládnout, že to v podstatě stíhají. Je daleko reálnější, že se ve čtvrťáku studenti naučí určitou část matematiky z učebnice sami, než to, že budou na začátku dostudovávat každou třetí hodinu.
Dalším problémem při menším počtu hodin můžeme být fakt, že při systému čtyř hodin týdně studenti matematiku automaticky vnímají jako jeden ze dvou tří nejdůležitějších předmětů. Je tak snazší je přesvědčit, aby se při hodinách chovali jinak, než se chovají při ostatních hodinách. Stejně tak se musí na matematiku připravovat jiným způsobem a je jednodušší je k tomu dovést, když je matematika důležitá, než když je postavena na rovinu všem ostatním předmětům, kde se stačí jenom biflovat nebo psát taháky. Tenhle odstavec platí samozřejmě pouze v případě, že jste ve stejné situaci jako já a nepodařilo se Vám domluvit s kolegy, kteří učí ostatní předměty.
Tomu se dá samozřejmě těžko oponovat. Uvažuji o tom, že nahrajeme běžnou hodinu, dáme ji na internet, ale spíš kvůli tomu, aby si bylo možné prohlédnout, jak hodina vypadá, sýčky to samozřejmě nepřesvědčí. Můžete se přijet na libovolnou hodinu podívat (bližší informace v další odpovědi), můžete se obrátit na studenty, kteří se s učebnicí učí, můžete si přečíst anketu.
Nepopírám, že všechny tyto zdroje mohou být mnou manipulované, ale ruku na srdce: „Opravdu si myslíte, že člověk, který umí programovat, by si nedokázal na své přijít jistějším způsobem než trávit tisíce hodin nad něčím tak nejistým, jako je zatím nulový příjem z editovatelné učebnice“?
Pokud Vám to stojí za to, mě ani studentům to rozhodně nevadí. Učím matematiku ve třech třídách (4B, 2B, 5O) a fyziku ve dvou (4B, 5O). Předměty ve 4B2009 sice učím s učebnicí, ale začali jsme až ve třeťáku a není to takové jako ve třídách, kde s učebnicí pracujeme od začátku. Některé hodiny v kvintě, které jsou v rozvrhu psané pro matematiku budeme mít fyziku, protože jsme ji do Vánoc vůbec neprobírali, aby s ní studenti začali až ve chvíli, kdy se v matematice naučí vyjadřovat ze vzorce. Občas píšeme písemky. Stačí když přijdete se zvoněním do třídy, nepotřebuji o Vaší návštěvě vědět předem, nebudu kvůli ní na hodině cokoliv měnit. Pokud chcete mít jistotu, že zrovna neprobíhá nějaká akce nebo nejsem ve škole z jiného důvodu, ozvěte se alespoň den předem. Rozvrhy tříd je možné najít na adrese www.gymstr.cz.
Z mého pohledu je to špatně postavená otázka. Není mým záměrem jakýmkoliv způsobem hodnotit různé způsoby výuky. Snažím se vycházet z toho, jaká je realita, jaké studenty máme k dispozici, co je s nimi dosažitelné, a k čemu chceme dojít. Všechny moje zkušenosti z dosavadní praxe, všechny informace, které mám od studentů, ukazují, že klasická frontální výuka prostě nefunguje. A vůbec to není otázka „umění zaujmout studenty“. I z hodin, které studenty doopravdy bavily (několikrát jsem zažil i potlesk), si většina z nich nic nepamatovala, zřejmě proto, že to celé byla jenom zábava. Většina studentů je schopná vnímat frontální výuku v nejlepším případě jako zábavné divadlo, ze kterého si nic nepamatují, protože jejich hlavy během představení odpočívají. V horším případě pak výuku ignorují zcela.
Učebnice v tomto hraje otevřenou hru. Snažím se, aby části hodiny, kdy se něco vysvětluje (a většinou samozřejmě frontálně) byly co nejkratší a zbytek hodiny pracovali studenti sami. Moje zkušenosti ukazují, že samotné vědomí toho, že za chvilku budou znalosti předávané (frontálně) potřebovat přispívá k jejich pozornosti. Zbytek hodiny je samostatná práce, práce která vyžaduje soustředění, předchozí znalosti, námahu, cílené úsilí. Práce, kterou jsou studenti i pro mě překvapivě ochotni vykonat, zřejmě protože, mají šanci dokázat, že jsou schopni ledacos vyřešit sami a ne jen pasivně sledovat, jak to za ně někdo smolí na tabuli.
Stejně skeptický jako jsem k frontálnímu celo-hodinovému vyučování jsem i vůči všem metodám, které se snaží zastřít, že učení je také práce (námaha). Moje zkušenosti z Gymnázia Buďánka jasně ukazují, že studenti nejsou tak hloupí, aby nepoznali, že je chcete něco naučit a velice rychle začnou Vaši snahu sabotovat.
Když jsem se o učebnici poprvé před rokem zmiňoval na konferenci v Českých Budějovicích (v té době jsem ji používal dva měsíce a teprve se začínalo ukazovat, co všechno se s ní dá dosáhnout) oponoval RNDr. Vaníček z místní pedagogické fakulty prvním náznakům mého optimismu tím, že mé příklady nebudou ničím výjimečné a spíše strhávám studenty svou osobností. S tím, že moje příklady nejsou ničím výjimečné souhlasím. S tím, že bych strhával studenty já už ne a to z těchto důvodů:
Protože bych rád z učebnice něco měl i po finanční stránce. U normálních učebnic zaplatíte za samotnou učebnici (ta je v tomto případě zcela zdarma) a k textům a povolení je pro své potřeby měnit, se nikdy nedostanete. Zde dostane škola za 10 000 Kč pro všechny své učitele kompletní materiály, které používám já, a všichni učitelé s nimi mohou pro školní použití libovolně nakládat.
To nevím. Snažím se dělat všechno pro to, abych studenty donutil k tomu, co se ukázalo jako nezbytné pro smysluplnou výuku – udržování se v obraze (červené, modré rámečky, plusy a mínusy), zvládnutí většího množství látky (čtvrtletky). Pokud se nepodaří dosáhnout alespoň prvního, ztratí výuka s učebnicí smysl (studenti už nebudou schopní samostatně postupovat o hodinách). Zatím nemám odvahu to riskovat.
I pro mě je to nepřekvapivější výsledek. V obou třídách, kde podle učebnice učím, opravdu ve většině hodin pracují úplně všichni (s různou úspěšností samozřejmě). Určitě hraje roli atmosféra ve třídě, někteří studenti dokonce tvrdí, že je pro ně příjemnou změnou, když musí o hodině něco dělat, že to není taková nuda. Nepoužívám žádné speciální postupy ani fígle, kromě jediného. Když někdo nic nedělá, sednu si vedle něj a řeším příklady s ním, zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by se tomuhle dokázal vzepřít.
Ceny, za které nakupuje naše škola: notebook 10000 Kč + 2000 Kč za OS, projektor do třídy 17000 Kč (dá se pořídit i levněji, ale s kratší zárukou a horšími parametry), jedna třída stačí pro dva učitele. Za to škola získá minimálně 1,5 násobek učitele ve třídě. Myslím, že to není moc drahé, navíc ceny budou klesat. Na naší škole už budou mít notebook všichni učitelé M, F a celkově dvě pětiny pedagogického sboru. Projektorů máme sedm statických a dva přenosné.
Nebo ještě jinak. O prázdninách se budeme stěhovat a já mám nastoupit na jinou školu, kde bude situace s vybavením asi horší. Pokud mi nebude škola schopná projektor a notebook poskytnout, koupím si to sám. Je sice smutné (ale dobře to vypovídá o stavu školství v naší zemi), ale pro mě přijatelnější, než abych se vrátil tam, kde už jsem jednou byl a už nikdy se tam nechci vrátit.
Zdá se mi to také, ale nic jiného mi nezbývá. Nemám žádný vliv na to, co je požadováno v různých standardech a osnovách a tak mi nezbývá než se přizpůsobit. Beru jako fakt, že každá odchylka od normálu snižuje šance na to, že učebnice bude někdo používat. To se týká i mě. Učebnice matematiky obsahují jednu velkou změnu proti normálnímu přístupu a to spojení funkcí a rovnic dohromady. Nesetkal jsem se s jediným udržitelným argumentem proti tomuto spojení, které je podle mě nutné vzhledem k současné situaci, kdy třetina studentů prvního ročníku nedokáže odečítat hodnoty z grafy a nerozlišuje x-ové a y-ové souřadnice, kdy minimálně dvě třetiny z nich nedokáži nakreslit graf lineární funkce. Přesto, jak v mé současné tak v budoucí škole je toto spojení základním problémem, který brání v přijetí učebnice.
Osobně si myslím, že ŠVP není špatná myšlenka. Bohužel kvůli tomu, že se její autoři odmítli zabývat kromě ideálů také realitou, se z ní stává karikatura toho, čím asi chtěla být. Papírově však její cíle podle mě hodně dobře odpovídají cílům, se kterými jsem psal učebnici. Asi by nebylo velkým problémem, sepsat nějaký blábol, který by to vyjadřoval pomocí požadovaných termínů, zatím jsem k tomu neměl důvod (stačilo mi, když jsem jedno takové dílo musel sepisovat kvůli ŠVP pro nižší gymnázium na naší škole). Pokud to bude podmínkou, aby se učebnice mohla používat, jsem ochoten to udělat (a jsem si jist, že všechny inspekce s ním budou zcela spokojené).
To zatím samozřejmě nejde vyloučit a já sám jsem z toho měl značné obavy. Za poslední půlrok jsem přešel od skepse k částečnému optimismu. Mám pro něj dva důvody - 4B2011 už s učebnicí pracuje druhým rokem a zatím se nezdá, že by se situace v hodinách zhoršovala. Naopak mám pocit, že se zlepšuje situace s červenými rámečky a držením se v obraze.
4B2009 se podle učebnice původně vůbec učit neměla. Přesto jsem se v listopadu 2007 rozhodl připravovat učebnici i pro ně, protože vzhledem k míře apatie, která ve třídě zavládla, ztrácely normální hodiny smysl. Nikdy se s učebnicí nesžili jako třídy, které ji mají od začátku, ale podle mě se užitečnost hodin pomalu zlepšuje. Hlavním problémem je spíše fakt, že nejsou schopni se držet v obraze.