Záchrana Kosovských koček

Pan Kučera v pondělní Mladé Frontě DNES uvedl zajímavou metaforu, která měla zdůraznit správnost spojeneckého zásahu v Kosovu. Bohužel se mu nepodařilo využít větší část potenciálu, který metafora skýtá. Zkusím to za něj. Skončili jsme u Toho, že není přípustné, aby někdo házel kočku do vařící vody, i když je jeho a proto je nutné se takovým činům rázně postavit. Nelze proti tomu nic namítat. Co si však myslet o partě mladíků, která brání nebohou kočku tím, že mučiteli usmaží křečka? Navíc nejde o žádnou partu čestných ochránců přírody, vždyť jeden z nich si také rád dává vlastní (občas i nějakou tu cizí) vařenou kočku. Nejhorlivější zastánce kočičích práv mu pak půjčuje peníze, aby si mohl u jeho otce koupit lepší hrnce, protože ty současné kočky příliš připalují. Celá parta parta se potom přátelí s velkým čínským chlapcem, který má také zálibu ve vařených kočkách. Naši kamarádi ho sice občas slovně pokárají, ale vůbec jim to nebrání v tom, aby s ním vyměňovali známky a klábosili o fotbale.
Celý příběh bude mít určitě dobrý konec, vždyť ve chvílích, kdy se kočka marně snaží uniknout s mučitelova hrnce v němž se voda blíží varu, nám kamarádi s radostí sdělují, že jejich akce na záchranu trpící kočky úspěšně pokračuje, protože se jim podařilo usmažit křečkovu pravou nohu a vyhrožují, mučiteli, že když kočku ihned nepustí, usmaží mu i jednu rybičku.
Myslím, že se tomu říká farizejství a alibismus. Služba, kterou prokazují právům koček je pak trochu medvědí a fakticky je kočkám po celém světě pro kočku.